Centrální žilní kanylace

I: léčebné:
– selhání punkce periferního žilního systému (léky, tekutiny, transfúze)
aplikace koncentrovaných léčiv (PEV, cytostatika, katecholaminy)
eliminační metody
zavedení interní stimulace myokardu (KS, ICD)
aspirace vzduchu ze srdce
řízená hypotermie (endovaskulární katétrové ochlazování)
exsanguinační transfúze
diagnostické:
invazivní hemodynamické monitorování (CVP, PCWP…)
– odběry
– aplikace kontrastní látky

Relativní KI:
– koagulopatie → lépe volit komprimovatelnou žílu (v. jugularis, v. femoralis)
infekce v místě vpichu
nedrénovaný PNO na protilehlé straně
anatomické anomálie (stp. fract. claviculae, struma)

Místo kanylace:

A. přímo do centrální žíly:
v. subclavia – je trvale rozvinutá i u stavů hypovolemických (nakolabuje)
– infraklavikulární přístup (pod klíční kostí) – nejčastější
výhody: – jasná identifikace orientačních bodů
– komfort pacienta při vědomí
– jednoduché ošetřování
– delší punkční kanál → ↓ riziko přestupu infekce
– supraklavikulární (nad klíční kostí)
výhody: – ↓ riziko postižení plicního parenchymu
nevýhody: – ↑ riziko PNO
– krátký punkční kanál
v. jugularis interna
výhody: – ↓ riziko vzniku PNO
nevýhody: – krátký punkční kanál → ↑ riziko přestupu infekce

v. femoralis
výhody: – snadný urgentní vstup
nevýhody: – ↑riziko infekce a trombózy

v. umbilikalis – u novorozenců

B. do centrální žíly z periferní žíly:
v. axilaris / bazilica / cephalica / mediana – v ČR vyjímečně
Typy CŽK:
s 1-5 lumeny (možnost podávat chemicky inkompatibilních léčiv)
s různě velkým průsvitem
s ATB nebo Ag impregnací nebo manžetou napuštěnou stříbrem
Př. PermKat jsou zavedeny i několik let

Speciální dle účelu:
S-G katétry k měření hemodynamiky
intervenční katétry ke katetrizaci srdce
portové katétry
vysokoprůtokové dvouluminální hemodialyzační katétry (PermKat)
– katétr pro endovaskulární hypotermii

Metody zavádění:
podle Seldingera
při zavádění CŽK užšího kalibru – nejčastěji
výhody: malá traumatizace tkání a žíly
postup:
punkce jehlou → vodič → odstranění jehly
zavedení kanyly → vodič ex

podle Hoffmana
při zavádění CŽK silného kalibru nebo tam, kde CŽK nesmí přijít
do styku s kůží nebo infikovanou ranou plochou (např. popáleniny)
postup:
incize a dilatace podkoží drobným peánem
punkce jehlou → vodič → odstranění jehly → dilatátor
zavedení pochvy → dilatátor ex
zavedení kanyly průsvitem tunelu pochvy → pochva ex

Provedení výkonu:
příprava místa vpichu – odstranění ochlupení
v.subclavia:
mírná Trendelenburgova poloha, podložení interskapulární oblasti,
pacient otočí hlavu na opačnou stranu než je místo punkce + ústenka
v. femoralis:
poloha na zádech, extendované DKK
monitorace satO2 a EKG (hrot katétru může podráždit myokard → ↑P, FiSi)
výkon se provádí v lokální anestézii
po výkonu rtg kontrola (hrot katétru v HDŽ nebo DDŽ před jejich vyústěním do PSS)

Do centrálního žilního systému aplikovat léky pouze v nízkotlakých (10-20 ml) stříkačkách.

Při odstranění katétru:
stěr z místa vpichu (před dezinfekcí)
sterilně odstřižený hrot katétru
krevní vzorek na hemokulturu

Vše odeslat na mikrobiologické vyšetření.

Komplikace:

při zavádění:
nežádoucí poloha CŽK
perforace žíly a pleury → PNO, hemothorax, chylothorax,
krvácení do mediastina
punkce a.carotis → krvácení

během užívání:
infekce
místní zánět v okolí katetru
katétrová sepse

Centrální žilní tlak – CVP (Central Venous Pressure)
= tlak krve ve velkých žilách v blízkosti jejich vstupu do v PS♡,
nepřímý ukazatel tlaku v PS♡

Kalibrace systému:
nulový bod se nachází v úrovni PS♡ = 4. mezižebří ve střední čáře axilární

Nesoulad ve vyhledávání kalibračního bodu:
10 cm nad podložkou
ve 2/3 nebo 3/5 nebo 1/2 hrudníku
Hodnoty:
norma: 2-8 mmHg (1 cmH2O = 0,74 mmHg)
4-10 cmH2O (1 mmHg = 1,36 cmH2O)

Tlak mírně kolísá v závislosti na dechovém a srdečním cyklu.

u pacienta na ventilátoru:

naměřené CVP – PEEP = skutečné CVP

Patologické stavy:
↑CVP – selhání P♡, ♡ tamponáda, plicní embolie, hyperhydratace, UPV
↓CVP – hypovolémie