KPR a ZZS

Podpora života        

            je soubor úkonů vedoucích k obnovení oběhu (průtoku) okysličené krve mozkem
            u osoby postižené náhlým selháním jedné nebo více základních životních funkcí
            (vědomí, dýchání, krevní oběh).

Řízená hypotermie

 je terapeutická metoda, kdy dochází k záměrnému podchlazení organismu.

Krizový management = krizové řízení

je nástroj určený ke zvládání krizového stavu,
kdy je ohrožena integrita a ekonomická stabilita dané oblasti.

Krizová připravenost ČR

je schopnost státu (vč. resortu zdravotnictví) čelit následkům mimořádných událostí
a krizových situací, které jsou potenciálním nebezpečím pro společnost.

Bezpečnostní systém ČR

   je systém složek a služeb státu, usilující vytvořit na svém území pro všechny občany      bezpečné prostředí.

Integrovaný záchranný systém – IZS

 je efektivní systém vazeb, spolupráce a koordinace

  • záchranných a bezpečnostních složek,
  • orgánů státní správy a samosprávy
  • fyzických a právnických osob

při společném provádění záchranných, likvidačních a asanačních prací

a přípravě na MU.

Medicína katastrof

            je interdisciplinární obor, který se zabývá řešením zdravotních následků MU
            po stránce medicínské i organizační.

Urgentní medicína

  • je multidisciplinární obor, který se zabývá poskytováním neodkladné péče u stavů,
  • které bezprostředně ohrožují život postiženého a mohou vést k náhlé smrti.

            UM se specializuje na poskytnutí neodkladné PP jednotlivým pacientům.

Hromadné postižení zdraví

je mimořádná událost s převahou zdravotních následků.

Přednemocniční neodkladná péče

            je péče o postižené na místě jejich úrazu nebo náhlého onemocnění,

v průběhu jejich transportu a během jejich předání do zdravotnického zařízení.

            PNP spadá do oboru urgentní medicíny, ev. medicíny katastrof.

Zdravotnická záchranná služba

            je zdravotnické zařízení zřizované za účelem poskytování PNP.

Epidemiologie

Hygienicko-epidemiologický řád   
           
je povinnou součástí provozního řádu každého zdravotnického pracoviště
            Musí být komplexní: zahrnovat péči o zdraví pacienta, personálu i návštěv.

Nozokomiální = nemocniční nákaza

            je nákaza endogenního či exogenního původu, která vznikla v příčinné souvislosti
            s pobytem osob ve zdravotnickém zařízení (ústavní i ambulantní části)
            v příslušné inkubační době.

Profesionální infekce
           
je onemocnění, jehož původce je přenositelný na člověka
            a které vznikne u zdravotníka při výkonu svého povolání.

Bariérová péče
           
je systém pracovních a organizačních opatření, kterými lze zabránit
            přenosu (patogenních) mikroorganismů na pacienty a personál.

Ochranná izolace
           
spočívá v oddělení jednoho nemocného od druhých nemocných
            z důvodu prokázané nebo potenciální infekční choroby.    

Hojení ran

Rána (vulnus)
           
je porušení souvislosti kůže, sliznice nebo jiné tkáně. 

Chronická rána
            je rána, která se nehojí do 6-9 týdnů od jejího vzniku

Transfúze

Transplantace

je přenos orgánu nebo jeho části (případně tkáně) z jednoho místa těla na jiné.

Hemoterapie (hematoterapie)

            je substituční léčba pomocí krevních produktů.

Krevní derivát

            = průmyslově zpracovaný léčivý přípravek pocházející z lidské plazmy

Tranfúzní přípravek

=  lidská krev a její složky zpracované pro podání transfúzí

Transfúze

            je převod transfúzního přípravku do krevního oběhu příjemce.  
            Jde o transplantaci tekuté tkáně, tj převod biologického materiálu z organismu dárce do organismu příjemce.


Transfúzní jednotka

            je množství přípravku pocházející z jednoho standardního odběru             plné krve
            (používá se u ery a plazmy) 

Závažná nežádoucí příhoda
            je komplikace vázaná na TP.  
            (TP není v pořádku: porušení výrobní praxe, nesprávné skladování, záměna…)

Závažný nežádoucí účinek

            je komplikace vázaná na klinický / imunitní stav pacienta.

            (TP je v pořádku, ale nemocný na něj reagoval neočekávaně.)

Analýza dat o nemocném

Monitorování
            je trvalé či opakované sledování fyziologických funkcí pacienta
            a činnosti přístrojů sloužících k podpoře těchto funkcí.
            Objektem monitorace je tedy pacient i zdravotnická technika.

            Součástí monitorace je i vyhodnocení výsledků monitorace a včasná intervence.

Anamnéza

je soubor informací potřebných k bližší analýze zdravotního stavu pacienta.

Vychází z doby před vypuknutím choroby.

Fyzikální vyšetření

využívá lidských smyslů a základních vyšetřovacích pomůcek (fonendoskop, svítilna), pomocí nichž se lze informovat o objektivním zdravotním stavu organismu.

Dokumentace
           
je způsob zachycení a uchování rozhodných skutečností
            zaznamenaných na různých nosičích.

Zdravotnická dokumentace obsahuje údaje o zdravotním stavu pacienta
            a o je dokladem o poskytnuté péči.

Rehabilitace

Mobilita

            = schopnost volného neomezeného pohybu

Imobilita

            = neschopnost pohybovat se

Disabilita

            = porušená schopnost funkcí fyzických, psychických nebo sociálních

Imobilizační syndrom

je soubor příznaků, které vznikají, jestliže je člověk dlouhodobě upoután na lůžko.
Jde o sekundární změny způsobené inaktivitou a vyskytují se na všech orgánových systémech. Komplikace mohou být horší než základní onemocnění.

Bazální stimulace
            je cílené povzbuzování smyslů pacienta tak,
            aby byl podporován jeho vývoj a uspokojeny jeho potřeby.

Rehabilitační ošetřovatelství

je součástí základního ošetřování nemocných v rámci oš.procesu.
Zahrnuje v sobě prevenci sekundárních imobilizačních změn,
podporu pohybových činností a celkovou aktivaci nemocného.

Léčiva

Pharmakon 

            =  jed, látka přírodního nebo syntetického původu působící na živý organismus.

            Některé jedy jsou v adekvátním množství používány jako léčiva.

            Za určitých okolností však mohou všechna léčiva působit toxicky.

Farmakologie
            je nauka o působení chemických látek na živý organismus.

  • Obecná – shrnuje poznatky farmakokinetiky a farmakodynamiky
  • Klinická – zkoumá působení jednotlivých farmak na člověka

Farmakodynamika

            zkoumá mechanismus účinku léků

Farmakodynamika
            zkoumá účinek léčiva na organismus,

tzn. odpověď organismu na aplikaci jistého množství chemické látky.

Žádoucí (terapeutický) účinek

         = hlavní důvod, proč se dané léčivo podává (zařazení do lékové skupiny)

Nežádoucí účinky

         = nezamýšlená a škodlivá odezva na podání léku

Léčivo (farmakum)

            =  jakákoliv látka (směs látek), určená k příznivému ovlivňování zdraví.

            Využívá se za účelem léčby, určení diagnózy nebo předcházení vzniku nemoci.          

Léčivý přípravek (farmakopreparatum)

            = léčivo zpracované do takové formy, aby mohlo být distribuováno k pacientovi.

                        Př.  prášek

Lék (medicamentum)

            = léčivo upravené do definitivní podoby (lékové formy),
            v jaké se používá a podává pacientovi.

                        Př.  prášek rozpuštěný ve vodě

Volumoterapie

            je léčba hypovolemie s cílem doplnit organismu chybějící tekutiny
            a stabilizovat vnitřní prostředí.

Infúzní terapie

            Infúze je vpravení většího množství tekutiny do organismu parenterální cestou

Dýchací systém

Oxygenoterapie

            je léčba pomocí kyslíku, kdy se dosahuje ↑koncentrace kyslíku ve vdechované směsi      než je v atmosférickém vzduchu.

Nebulizace
            je tvorba mlžiny (aerosolu).

Inhalace
            je vdechování mlžiny (aerosolu) za účelem léčebného ovlivnění organismu.

Umělá plicní ventilace

            je takový způsob dýchání, při kterém mechanický přístroj plně nebo částečně zastupuje spontánní dýchání, a zajišťuje tak průtok plynů respiračním systémem.

UPV zastupuje pouze zevní dýchání, ale má dopad i na vnitřní dýchání.

Ventilátory pro UPV

jsou zařízení, která umožňují regulovaným způsobem zajistit výměnu plynů
mezi vnějším prostředím a dýchacími cestami nemocného.

NIVS – neinvazivní ventilační podpora

= mechanická podpora při dýchání, která ↓dýchací úsilí a usnadňuje výměnu vzduchu

Ventilační režim

            =  konkrétní způsob realizace ventilace pozitivním přetlakem.

            Definuje, jakým způsobem bude realizován dechový cyklus.

Weaning

= odpojování pacienta od ventilátoru,
            přechod z řízené ventilace na spontánní dýchání.

Není to totéž co extubace (k té dojde až v další fázi).

Extubace

            = odstranění ETK z DC

Dekanylace

            = odstranění TSK z DC

Tracheostomie

= vyústění průdušnice na povrch těla.  Jde o infraglotický invazivní postup.

Bronchoskopie

je invazivní endoskopická metoda k vyšetření a ošetření bronchiálního stromu.

Hrudní punkce

            je jednorázové nabodnutí pohrudniční dutiny.

Hrudní drenáž

            je zavedení drénu do pohrudniční dutiny.

Ventilačně-perfúzní koeficient V/Q:

            = vztah ventilace (V) a perfúze (Q)  

Mrtvý prostor

               =   část vdechnutého vzduchu, který se fyziologicky neúčastní výměny plynů
               =   objem dýchacího „potrubí“ (od nosu k bronchiolám):  150 ml u dospělých

Specifické úrazy

Strangulace

      vzniká uzavřením DC působením vnějšího násilí na oblast krku → dušení (sufokace).

Oběšení

            =  zatažení smyčky škrtidla působením hmotnosti vlastního těla

Škrcení

            =  zatažení smyčky škrtidla rukama nebo nějakým předmětem      

Rdoušení

            = krk oběti je stisknut rukama nebo nohou pachatele

Tonutí

            = ‏dušení ‏(asfyxie)‏ v souvislosti s ponořením ‏do‏ tekutého ‏prostředí.

Onemocnění

Akutní dušení  (sufokace)

            je stav nedostatečnosti zevního dýchání (tzn. porucha ventilace),

            kdy nedochází (v dostatečné míře) k výměně plynů mezi atmosférou a alveolami.

Respirační insuficience

=  stav nedostatečnosti zevního dýchání, kdy se hodnoty parciálních tlaků
arteriálních krevních plynů pohybují mimo fyziologické rozmezí
→ dg nelze stanovit bez vyš. krevních plynů z arterie.

Akutní syndrom respirační tísně

= náhle vzniklé funkční i strukturální postižení plicní tkáně.

Pneumonie

= zánět plicního parenchymu. Nejčastěji jde o akutní formu zánětu,

který postihuje respirační bronchioly, alveoly a plicní  intersticium.

Astma bronchiale

= klinický syndrom zánětlivého původu,
   charakterizovaný zvýšenou reaktivitou bronchiálního stromu
   a reverzibilní obstrukcí DC → obstrukce může ustoupit spontánně nebo po terapii.

Chronická obstrukční pulmonální nemoc

= nezvratný stav, kdy dochází ke zhoršující se obstrukci dýchacích cest
postupným zužováním průdušek, což má za následek zánik plicní tkáně.
(Na rozdíl od astmatu obstrukce NIKDY nepovolí.)

Ischemická choroba srdeční (ICHS)
            je porucha srdeční funkce, která vznikla na podkladě ischémie
            (tj. nedostatečného prokrvení myokardu).

Srdeční selhání

            je klinický syndrom, který vzniká při nedostatečné funkci srdečního svalu,

            kdy ♡ není schopno přečerpávat krev v souladu s metabol. požadavky organismu.

Arteriální systémová hypertenze

je opakované zvýšení TK nad 140/90 mmHg.

Hypertenzní krize

je akutní stav spojený s náhlým zvýšením TK

a se známkami poškození funkce některých orgánů.

Aortální disekce

= tvorba trhliny v intimě a vnitřních částech medie aortální stěny → vznik dvou lumen

Aneurysma aorty

= výduť, rozšíření průsvitu aorty

Akutní selhání ledvin

      = náhle vzniklé, reversibilní zhoršení renálních funkcí.

Náhlé příhody břišní

= akutní onemocnění břicha doprovázené úmornou bolestí,

s náhlým počátkem a rychlým průběhem (zaskočí člověka z plného zdraví).

Šok

je akutní oběhové selhání, při kterém dochází k velkému nepoměru
mezi spotřebou O2 ve tkáních a jeho dodávkou krevním oběhem.

            Základní příčinou šoku je nepoměr mezi objemem krevního řečiště a jeho náplní.

Atopie

            = abnormální schopnost dlouhodobé produkce IgE

            = abnormální imunologická aktivita

Alergie

            = klinická manifestace atopie – změněná schopnost reagovat na podněty

            = neadekvátní reakce organizmu na běžné antigenní podněty

Anafylaxe
            je celková systémová reakce způsobená setkáním alergenu s IgE.

 Anafylaktický šok

            je akutní oběhová insuficience vzniklá na podkladě anafylaxe.

Anafylaktoidní reakce nevzniká na imunologickém podkladě,
                        klinický obraz však odpovídá anafylaktickému šoku.

SIRS
            = syndrom systémové zánětlivé odpovědi,
            kdy organismus reaguje aktivací imunocytů (makrofágů, neutrofilů)

            a uvolněním mediátorů.

Bakteriémie
            je přítomnost baktérií v krvi bez klinické odezvy.

Sepse
            je SIRS na podnět infekční povahy.

Těžká sepse
            je sepse vedoucí k hypoperfúzi, hypotenzi nebo k orgánové dysfunkci.

Septický šok
            je sepse provázená hypotenzí i přes adekvátní tekutinovou resuscitaci.

            Zde zánětlivá reakce již není přínosná, neboť se nejedná o zánět lokalizovaný na určitou oblast, ale dochází k jeho generalizaci.

Úraz

=    náhle vzniklá událost, která vede k poranění organismu

Poranění (trauma)

     =   narušení celistvosti organismu následkem úrazu (náhlého působení vnější síly)

Blast sy

            při působení tlakové vlny při výbuchu (explozi)

Crush sy

            při dlouhodobém stlačení a zhmoždění měkkých tkání

Compartment sy

            při zvýšení tlaku v uzavřeném anatomickém prostoru

Monotrauma
            = postižení jednoho orgánu

Těžké monotrauma

            = postižení jednoho orgánu s poruchou jeho funkce

Mnohočetné poranění

            = postižení jednoho orgánového systém

Sdružené poranění
            = postižení nejméně dvou orgánových systémů BEZ ohrožení života

Polytrauma
            = postižení nejméně dvou orgánových systému S ohrožením života

            = současné poranění nejméně dvou orgánových systémů,
            z nichž postižení alespoň jednoho z nich ohrožují základní životní funkce
            (vědomí, dýchání, KO, vnitřní homeostázu).

Megatrauma
            = celkově devastující poranění jedince

Otřes mozku

            je funkční přechodné postižení mozku bez anatomických změn.

Difúzní axonální poranění

            je mnohočetné mikroskopické poranění nervových vláken,

            kdy v bílé hmotě (= myelinové pochvy) dojde k přerušení axonů.

Zhmoždění mozku

            je ložiskové makroskopické poranění → prokrvácená nekróza mozkové tkáně.

            Často se tvoří více kontuzních nebo kompresních ložisek.

Věomí

je schopnost jedince uvědomovat si své okolí i sebe sama
            a schopnost adekvátně reagovat na vnitřní i vnější podněty

Coma vigile (vigilní kóma)

            = kvantitativní porucha vědomí (bezvědomí),
            kdy pacient působí dojmem, jako by byl při vědomí,

            avšak nelze s ním navázat kontakt     

Apalický syndrom

            = soubor příznaků funkčního výpadku mozkové kůry (pallia)

            při zachování funkce mozkového kmene

Vegetativní stav
            = porucha uvědomování si sama sebe a svého okolí (výpadek mozkové kůry)

            se zachováním vegetativních funkcí (neporušená činnost prodloužené míchy)

Decerebrační spasticita

            při oboustranné lézi v úrovni středního mozku         

Dekortikační rigidita

            při oboustranné lézi nad úrovní středního mozku
            (tzn. v oblasti mezimozku nebo hemisfér) 

Locked-in syndrom (syndrom uzamčení, deefferentační syndrom)

 je poškození mozkového kmene ve ventrální části  pons Varoli

Křečové stavy

Křeč je mimovolný stah příčně pruhovaného svalstva

Epileptický záchvat

je vyvolán abnormální elektrickou aktivitou neuronů.

Tato aktivita může probíhat skrytě, bez klinických projevů (detekce jen na EEG).

Vždy jde o projev poškození funkce mozku.

Status epilepticus

je stav, kdy epileptogenní aktivita trvá déle než 30 min:

buď jde o jeden protrahovaný záchvat nebo o sérii záchvatů,
mezi nimiž nedochází k plnému návratu vědomí. 

Cévní mozková příhoda

            je akutně vzniklá ložisková porucha v cévním zásobení mozk

Anesteziologie

Analgézie

            = ztráta vnímání bolesti, tišení bolesti

Sedace

            = zklidnění (útlum vědomí), vegetativní stabilita (útlum stresové reakce)

Analgosedace (monitorovaná anesteziologická péče)

            = útlum vědomí a vnímání bolesti
            se zachováním obranných reflexů a dechové aktivity       

Anestézie
            = znecitlivění (ztráta vnímání veškerých podnětů)

Amnézie
            = vyřazení paměti (retrográdní, anterográdní)

Anxiolýza
            = snížení úzkosti

Místní anestézie

            vede ke ztrátě vnímání bolesti v určité ohraničené tělesné oblasti
            přerušením vedení nervového vzruchu

Celková anestézie
            = stav celkového znecitlivění (ztráta vědomí, útlum odpovědi na bolest, areflexie)

ASA

            = klasifikace anesteziologického rizika.

Bolest
            = subjektivní nepříjemný pocit, související s poškozením živé tkáně organizmu.

Jde o silný stresor → neurohumorální reakce → vegetativní odezva organismu.

EKG, elektroimpulsoterapie

Elektrokardiografie

je diagnostická metoda, která graficky zaznamenává bioelektrické proudy,
vznikající při činnosti živé tkáně – srdečního myokardu.

Slouží k orientačnímu posouzení srdce jako celku.

Svod = elektrický obraz srdce.

Elektrokardiogram

            křivka, která zachycuje zachycuje rytmicky se střídající

  • depolarizace (tj. změna polarizace buňky z negativní na pozitivní – při systole)
  • repolarizace (tj. návrat k původní polaritě – při diastole)

Kardiostimulace

            je léčebná metoda k úpravě bradyarytmií.

Elektrická kardioverze

            je léčebná metoda k úpravě síňových a recidivujících tachyarytmií.

            Provádí se ambulantně elektrickým výbojem z defibrilátoru.

Defibrilace

            je léčebná metoda k úpravě maligních komorových tachyarytmií.

Defibrilátor

            je přístroj umožňující krátkodobou dodávku el.proudu do srdečního svalu
            s cílem ukončit arytmie ohrožující život.

Hemodynamika

Hemodynamika
            popisuje oběh krve na základě fyzikálních principů.

CO (cardiac output) =  MV♡ (minutový objem srdeční)

            = množství krve přečerpané srdcem za 1 minutu

CI (cardiac index, srdeční index)

            = minutový srdeční výdej vztažený na 1 m2 povrchu těla

SV (systolický objem) = TO (tepový objem)

            = objem krve vypuzený do tepenného řečiště jednou systolou levé komory 

SF (srdeční frekvence) = TF (tepová frekvence)

            = počet srdečních stahů za minutu

TA (tlaková amplituda = tepový, pulsový tlak)
            = rozdíl mezi sTK a dTK

TA je největší ve velkých artériích, směrem do periferie se snižuje.

MAP (střední arteriální tlak)

            = průměr tlaků během srdečního cyklu;

CVP (centrální žilní tlak)

            = tlak krve ve velkých žilách v blízkosti jejich vstupu do v PS♡

PCWP
            = tlak při zaklínění katétru do periferní větve a.pulmonalis,

SVR (systémová vaskulární rezistence)

            = faktor, který působí proti toku krve v aortě

            SVR = (MAP – PAT) : CO   

EF (ejekční frakce)

= podíl krve, který je vypuzen při kontrakci ♡ komory do KO

EDV (end-dialostický objem)
            = objem krve v ♡ komoře na konci diastoly (v době preload)

ESV (end-systolický objem)

            = objem krve v ♡ komoře na konci systoly (v době afterload)