Dýchací systém

Dutina nosní

  • je spojena s prostory v lebečních kostech (sinusové dutiny)
  • sliznice má bohaté krevní zásobení → snadno krvácí
  • pravý nosní průduch je prostornější → vhodnější k zavádění pomůcek
  • septum → pozor na deviace (VVV, poúrazové stavy)
  • funkce:
    • zvlhčení a předehřátí vdechovaného vzduchu
    • bariéra proti infekci a nečistotám
    • rozpouštění pachových látek, které následně dráždí čichové pole

 Hltan (pharynx)

  • Nosohltan (nasopharynx) – horní část hltanu po měkké patro
  • nosohltanová (nosní, „třetí“) mandle – zvětšená může tvořit překážku
  • ústí Eustachových trubic – riziko utlačení ústí při kanylaci → retence sekretu          → infekce středního ucha
  • Orofarynx (mesopharynx) – od měkkého patra po epiglotis
    • čípek (uvula) – důležitý pro hodnocení obtížnosti intubace
    • patrové („krční“) mandle – zvětšené mohou tvořit překážku, pozor na poranění
    • vallecula epigloticae – místo mezi kořenem jazyka a epiglottis,
        místo pro špičku zahnuté lžíce LSK (Mc Intosch)
  • Hypofarynx (laryngopharynx) – od epiglotis ke vchodu do jícnu

                                                     (tzn. část výhradně trávicího ústrojí)

 Hrtan (larynx)

  • je uložen ve výši C 4- 6, zavěšen na jazylce (os hyoideum = jediná kůstka v těle
               bez kostního spojení, která je z obou stran zavěšená na os temporalis)
  • skelet je tvořen chrupavkami:
  • Příklopka hrtanová (epiglottis) – vazy je fixována k jazylce a chr. štítné,
                                                          odděluje hltan od hrtanu
  • Chrupavka štítná (cartilago thyreoidea) – ve stáří osifikuje
    • incisura laryngea – zářez, na krku ho lze snadno vyhmatat
    • prominentia laryngea – „ohryzek“, u mužů dobře viditelný
  • Chrupavka prstencová (cartilago cricoidea) – má tvar nálevky,
    tvoří subglotický prostor = nejužší místo DC u dětí ↓8 let
  • conicum = cricothyreoideum – mezi oběma chrupavkami → při příčné tomii
                             se oba konce vazu smrští a vznikne kruhový otvor (koniostomie)
  • hlasivky (glottis) jsou tvořeny hlasovými vazy (při LSK dva bílé pruhy),
          svaly a slizničními řasami
  • hlasivkové chrupavky (cartilago arytenoidea) – mají tvar pyramidy,
    při zavedení laryngoskopu ↑ hluboko může dojít k jejich luxaci
  • hlasová štěrbina (rima glottidis) – trojúhelníkovitý prostor mezi hlasivkovými vazy – nejužší místo DC u dětí ↑8 let a dospělých

                       – hranice mezi HCD a DCD:

Průdušnice (trachea)

  • tvoří ji 16–20 chrupavčitých prstenců
  • má samočisticí schopnost (řasinkový epitel)
  • je dlouhá a široká jako prostředník:
  • novorozenec délka 4-5 cm               průsvit 5 mm
  • dospělý délka 12-15 cm           průsvit 15-25 mm
  • bifurkace – místo, kde se trachea dělí na dva hlavní bronchy
  • carina – hrana (kýl) bifurkace, nejcitlivější místo na odsávání a dotyky

Průdušky (bronchus dexter at sinister)

  • jsou rozvětveným pokračováním průdušnice
  • pravý bronchus ustupuje u dospělých pod tupějším úhlem → snadné sklouznutí ETK
  • dále se dělí na průdušinky (bronchioly) → respirační bronchioly → ductuli alveolares

Plíce (pulmo)

  • párový orgán v pohrudniční dutině
  • pravá plíce má 3 laloky, levá má 2 laloky → každý lalok má 10 segmentů
  • plíce mají dvojí cévní zásobení:
  • nutriční – součást vysokotlakého systémového oběhu
  • funkční – nízkotlaký oběh
  • plicní sklípky (alveoly) – obsahují plynnou směs
  • alveolokapilární membrána – výměnná plocha 60–80 m2
  • surfaktant – povrchově aktivní látka snižující povrchové napětí
            na alveokapilární membráně → udržuje alveoly roztažené, nekolabované
  • plicní kapiláry – hustě proplétají alveoly, je v nich asi 100 ml krve
        (tj 1/10 z celkového množství 1 l krve v plicích)
  • lymfatické plicní řečiště – bilance plicní vody v intersticiu
  • plicní hilus – místo vstupu plicních tepen, žil a bronchů do plíce

Obaly plic:

  • Poplicnice (pleura visceralis)
  • tenká blána pokrývající plíce
  • Pohrudnice (pleura parietalis)
  • serózní blána, která vystýlá hrudní dutinu
  • je velmi citlivá na podráždění → bodavá bolest, dráždivý kašel, škytavka, dušnost

 

              Pohrudniční dutina = velmi malý prostor mezi oběma listy pleury

  • je zde negativní tlak (-5 cm H2O) → rozepjetí plic
  • cirkuluje zde 5-20 ml tekutiny, která je následně vstřebávána do oběhu
    → pleurálním prostorem tak projde 5-10 l tekutiny denně

Fyziologie dýchání

Dýchání (respirace) je životně důležitý fyziologický proces, jehož úkolem je přívod O2 do organismu a vylučování CO2 do vnějšího prostředí.

 

  1. a) zevní dýchání = výměna plynů mezi zevním prostředím a organismem
                                          (tj. mezi vzduchem a krví) – probíhá na alveokapilární membráně

                                     – závisí na průchodnosti DC, funkci dýchacích svalů a  plic

                                     – fáze:    nádech (inspirium) – aktivní děj

         výdech (expirium) – pasivní děj

 

  1. b) vnitřní dýchání = výměna plynů mezi krví a buňkami – probíhá ve tkáních

                                        – závisí na zevním dýchání, stavu KVS a složení krve

Parametry rozhodující o dostatečném zásobení tkání kyslíkem:

  • funkce a synchronizace dýchacích svalů

hlavní svaly dýchací:

  • bránice (inervace z C1-C4)
  • zevní mezižeberní svaly
  • šikmé svaly (mm. scaleni) – při ↑intenzivním dýchání

pomocné svaly dýchací

  • kývač (m. sternocleidomastoideus)
  • vnitřní mezižeberní svaly
  • svaly pletence pažního (trapézový, zadní šíjové a zádové)
  • břišní svaly (přímý, příčný, šikmé svaly vnitřní i vnější)
  • průchodnost dýchacích cest
  • funkce plic
    • ventilace = cirkulace vzduchu mezi atmosférou a alveoly
    • distribuce – cílené rozdělení vzduchu k jednotlivým alveolům
      • závisí na DF, době inspiria

                                               porucha distribuce: při imobilizaci, ARDS…

  • difúze = výměna plynů mezi alveoly a kapilární krví

                                                           porucha difúze: při emfyzému, edému plic…

  • perfúze = cirkulace krve v plicích

                                               porucha perfúze: při embolii…

 

  • funkce kardiovaskulárního systému
    • srdeční výdej
    • průchodnost cév
    • mikrovaskulatura (konstrikce/dilatace)
  • složení krve
  • množství erytrocytů
  • koncentrace a typ hemoglobinu

Řízení respirace:

  • centrum dýchání: prodloužená mícha
  • mechanické řízení
  • mechanoreceptory v plicích zaznamenají změnu napětí plicní tkáně

→ vedou informace do prodloužené míchy

  • mechanoreceptory v kloubech, svalech a šlachách jsou stimulovány při pohybu

→ částečně ovlivňují dýchací centra

  • chemické řízení
  • chemoreceptory v mozkovém kmeni – citlivé na PaCO2

chemoreceptory v karotických a aortálních tělíscích (glomus)
                                                            – citlivé na PaO2 a pH

Ventilačně-perfúzní koeficient V/Q:

            = vztah ventilace (V) a perfúze (Q)  

  • norma V/Q = 0,8 – 1   (alveoly jsou dobře ventilované i perfundované)
  • V/Q = + nekonečno
    • alveoly jsou dobře ventilované, ale nejsou perfundované
                → vzniká alveolární mrtvý prostor → ↑O2 a ↓CO2

           Př.    plicní embolie   

  • V/Q = 0
    • alveoly jsou dobře perfundované, ale nejsou ventilované

           → tzv. plicní zkrat → ↓O2 a ↑CO2

           Př.   obstrukce DC, atelektázy, bronchiektázie, kolaps plíce,
                   A-V zkrat

Krevní oběhy v plicích:

  • Funkční oběh
    • slouží k okysličování krve
    • zajišťují ho cévy pulmonální:
  • arterie přesně sledují větvení bronchálního stromu
  • arterioly se na úrovni respiračních bronchiolů dělí se na větévky

           a v alveolárních chodbičkách se rozpadají do husté sítě vlásečnic

  • z vlásečnicových sítí se sbírají pulmonální venuly → čtyři plicní cévy

 

  • Nutritivníoběh
    • slouží k výživě plic
    • obstarávají ho artérie bronchiální
  • arterie odstupují z aorty nebo interkostálních arterií,

          sledují větvení bronchů a vydávají četné postranní větévky

  • většina krve z vlásečnicového řečiště je pak odváděna plicními vénami

          (do bronchiálních vén se sbírá krev pouze z velkých bronchů)

 

 

Funkční vyšetření plic

               Plicní objemy statické:

  • dechový objem (VT)                         500 ml
  • inspirační rezervní objem (IRV)     3000 ml
  • exspirační rezervní objem (ERV)     1200 ml

 

               Plicní objemy dynamické:

  • respirační minutový objem (MV) 6-8 l/min
  • minutový objem (MMV) 200 l/min
  • výdechový proud vzduchu 12 m/s
  • vteřinová vitální kapacita (FEV 1)

= usilovný exspirační objem za 1 s      80% VC (3-4 l)

               Plicní kapacity:

  • vitální kapacita plic (VC) 4 -5 l

      VC = VT + IRV + ERV

  • celková kapacita plic (TLC)      6 l

      TLC = VC + RV

  • inspirační kapacita (IC)                     3,5 l

      IC = IRV + TV

  • funkční reziduální kapacita (FRC)    2,5 l      

      FRC = ERV + RV

               Spirometrií nelze změřit:

  • reziduální objem (RV) 1200 ml
  • mrtvý objem (Vd) 150 ml

    Mrtvý prostor

               =   část vdechnutého vzduchu, který se fyziologicky neúčastní výměny plynů
               =   objem dýchacího „potrubí“ (od nosu k bronchiolám):  150 ml u dospělých

Hrudník

Hrudník (thorax) je horní část trupu od krku až po bránici.
                               Má tvar oploštělého komolého kužele.                     

Funkce hrudníku:

  • ochranná: elastická a zároveň pevná prostorná schránka pro hrudní orgány
  • podpůrná: rigidní opora pro svaly

Složení hrudníku:

  • kosti: žebra (costae)

            hrudní kost (sternum)

            hrudní páteř

            klíční kost

  • svaly: svaly mezižeberní

            svaly prsní (velký, malý)

            svaly deltové

            svaly trapézové

            bránice

  • orgány: plíce

              mléčné žlázy

              orgány mezihrudí

Kost hrudní (sternum)

  • plochá nepárová kost na přední straně hrudníku
  • je skloubena s klíčními kostmi a horními sedmi páry žeber
  • manubrium sterni – rukojeť, kloubní plochy pro spojení s 1.párem žeber a clavikulami
  • corpus sterni – tělo, jamky pro skloubení s 3.-7. žebrem;
  • processus xiphoideus – měčovitý výběžek.

Žebra (costae)

  • 12 párů: 7 párů pravých žeber

               3 páry nepravých žeber (skloubena s chrupavkami předchozích žeber)

               2 páry volných žeber (končí volně ve svalech břišní stěny

Mediastinum

Mezihrudí (mediastinum) je prostor v hrudníku mezi oběma plícemi.

Hranice mediastina:

  • po obou stranách: pohrudnice
  • dole: bránice
  • vpředu: hrudní kost
  • vzadu: páteř (těla obratlů Th1– Th)

Orgány v mediastinu:

  • mediastinum superius:
  • trachea
  • jícen
  • brzlík
  • žíly: HDŽ, vv. brachiocephalicae
  • oblouk aorty a jeho větve
  • vagi
  • hrudní mízovod
  • lymfatické uzliny (od srdce a plic)
  • mediastinum inferius – perikardem je rozdělené na tři části:
  1. anterius (mezi epikardem a sternem)
  2. medium: –   srdce s perikardem

                                nn. phrenici

  1. posterius (mezi perikardem a páteří)
    • jícen
    • hrudní aorta
    • hrudní mízovod
    • ganglia trunci sympaticus
    • vagi

 Brzlík (thymus)

  • primární lymfatický orgán, kde dozrávají T-lymfocyty
  • nejvyvinutější je u dětí, poté atrofuje

   Hrudní mízovod (ductus thoracicus)

  • největší lymfatická céva
  • vzniká v břišní dutině jako cisterna mízy
  • v mediastinu je nalevo od jícnu