Infúzní terapie

Infúze je vpravení většího množství tekutiny do organismu parenterální cestou.

Indikace:
zajištění denní potřeby tekutin (udržení vodní a elektrolytové rovnováhy)
doplnění cirkulujícího objemu při ztrátách krve nebo plazmy (popáleniny…)
zajištění energetických potřeb (parenterální výživa)
vyvolání osmotické diurézy
jako nosiče léků (ATB, analgetika, cytostatika…) nebo diagnostických látek

Kritéria pro aplikaci infúzí:
anamnestická data
posouzení celkového stavu nemocného (kožní turgor, stav sliznic…)
výsledky laboratorních vyšetření (ionty, ABR, laktát…)
bilance tekutin
subjektivní pocity nemocného (žízeň, bolest hlavy, křeče…)

Druhy roztoků:
Osmoterapeutika
10-20% Manitol, 40% Sorbitol

Roztoky k úpravě vnitřního prostředí
KCl, NaCl, NaHCO3, NH4Cl, MgSO4

Roztoky k parenterální výživě
náhrada tuků, cukrů, aminokyselin
G 5-10 % → podávat omezeně: po využití glukózy
zůstane bezsolutová (čistá) voda
(= hypotonická tekutina tvořící otoky)
vícekomorové vaky „all-in-one“ („všechno v jednom“)
Nutriflex Peri, Plus, Basal
Oliclinomel N9
Aminomix 2

Krystaloidy
roztoky vody a iontů rychle doplní objem, ale nezůstanou v oběhu dlouho
F 1/1 – ↑osmolarita než krev → prevence otoků u mozkových úrazů
F 1/2, R1/1, H1/1,
D1/1 – ↑ kalia
Plasmalyte, Rigerfundin = balancované roztoky:
zastoupení iontů kopíruje složení v plazmě
obsahují pufrovací složky (acetát, glukonát),
které se metabolizují na bikarbonát
a korigují tak acidózu

Koloidy
plasmasubstituenty = náhradní roztoky plazmy (v těle zůstane 100% tekutiny)
jsou isoonkotické (mají onkotický tlak shodný
s onkotickým tlakem plasmy)
objemový efekt odpovídá množství dodaného roztoku6%
6% Voluven, 6% Volulyte, 6% Tetraspan
6% Dextran → pro ↑ alergizaci vyřazen z terapie
plazmaexpandéry
jsou hyperonkotické (onkotický tlak mají vyšší než plazma)
svou osmotickou aktivitou vážou na sebe vážou vodu
a v konečném efektu působí větším objemem, než byl dodán

přirozené:
5% – 20% albumin – nejspolehlivější volumexpandér
s nejdelším účinkem

syntetické:
2010 aféra Joachima Boldta (2010)
HES – hydroxyethylškroby
při hypovolémii, pokud nestačí krystaloidy
podávat velmi omezeně, po nejnutnější dobu
(max 24 h, ev. 48 h)
snižují kapilární únik při rozvoji SIRS
10% Tetraspan, 10% Haes
NŽ: hepato-nefro-toxicita
změny koagulačních faktorů
anafylaktická reakce
KI: hyperhydratace (plicní edém)
dehydratace, popáleniny, sepse
selhání ledvin, dialyzovaní pacienti
dysfunkce jater
koagulopatie
intrakraniální krvácení

želatiny 3-5,5% – nevhodné k terapii
Gelofusin, Gelafundin, Gelaspan, Haemacel)
Infúzní terapie při šoku

Při šoku se tekutiny ztrácí z krevního oběhu: krvácení, popáleniny, vasodilatace, kapilární leak → hydrostatický tlak ve tkáních je vyšší než onkotický tlak v cévách
→ únik tekutin do třetího prostoru (otoky) → tekutiny se neúčastní metabolismu,
organismus je nemůže využít.

To má za následek hypotenzi → následně poruchu perfúze a oxygenace tkání
(prokrvení orgánů trpí více při hypotenzi než při anémii).

Hemodynamické ukazatele:
TK, P
CVP, IBP
CO, CI, SVV…
kapilární návrat, prokrvení tkání (bledost, mramoráž kůže)
hodinová diuréza

Léčba:
Volumoterapie = substituční léčba hypovolemie s cílem doplnit chybějící tekutiny – při šoku jsou krystaloidy málo účinné:
za 30 min po podání krystaloidu zůstane v oběhu
jen 15 % roztoku
jako náhradu 500 ml krve je třeba podat 1,5-2 l krystaloidů
Volumoexpanze = léčba hypovolemie s cílem navýšit objem tekutin

Hemoterapie
poměr EBR : plazma = 1:1 nebo 2:1
(EBR dát teprve při ↓Hgb na 60-70 g/l, u ICHS 80-90 g/l)

Tekutinová zkouška – základní test při rozhodování o rychlosti podávání tekutin
při centralizaci oběhu

Změřit TK, P, CVP a diurézu
Během 1-15 min podat 500 ml krystaloidu
Opět změřit TK, P, CVP a diurézu

Podle výsledku se řídí další postup:
CVP roste → tekutiny STOP
CVP stejné → i nadále volumoterapie
CVP klesá → volumoexpanze (max 1000 ml)