Kyslík v lidském organismu

Kyslík se do organismu dostává prostřednictvím dýchání (zevní, vnitřní).

Rozdíl ve složení vdechovaného a vydechovaného plynu

Složení atmosférického vzduchu:
⦁ kyslík 21 % → 15 % při výdechu
⦁ CO2 0,04 % → 5% při výdechu
⦁ dusík 79 % → 79 % při výdechu
⦁ vodík, helium, neon,
xenon, argon, krypton…

Zevní dýchání probíhá na alveokapilární membráně,
kde s kyslík z atmosféry dostává do krve.

Sycení krve kyslíkem

Kyslík v krvi je ve dvou formách:
⦁ vázaný na hemoglobin (98,5 %) = satO2
⦁ rozpuštěný v plazmě (2 %)
Jedna molekula hemoglobinu je schopna navázat čtyři molekuly kyslíku
→ vzniká oxyhemoglobin (= saturace hemoglobinu kyslíkem).

Po uvolnění kyslíku z hemoglobinu vznikne deoxyhemoglobin
(= desaturace hemoglobinu).

Faktory ovlivňující vazbu kyslíku na hemoglobin:
⦁ teplota (čím je ↑, tím víc se podporuje desaturace Hb)
⦁ koncentrace CO2 (čím je ↑, tím víc se podporuje desaturace Hb)
⦁ pH (čím je ↓, tím víc se podporuje desaturace Hb)
Jak to v těle funguje:
Plíce → nádech → snížení pCO2 → ↑ pH → kyslík se naváže na Hb
Tkáně → metabolismus → zvýšení pCO2 → ↓ pH → kyslík se uvolní z Hb

H2O + CO2 = H2CO3 = H+ + HCO3-

Erytrocyty odevzdávají ve tkáních O2, protože kyselé prostředí,
podmíněné vznikajícím CO2, podporuje desaturaci O2 z hemoglobinu.
Spotřeba a dodávka kyslíku

Spotřeba kyslíku ( O2)
u zdravého dospělého: 250 ml/min v klidu
2 500 ml/min při zátěži

↓spotřeba O2 – hypotermie, anestézie
↑spotřeba O2 – hypertermie, bolest, ↑námaha

V těle neexistují větší zásoby kyslíku než na 5 min
→ dýchání a dodávka O2 tkáním je proto nepřetržitý děj.

Dodávka kyslíku tkáním (DO2)
je přímo úměrná srdečnímu výdeji a obsahu O2 v arteriální krvi.  
DO2 = CO x CaO2 x 10 = 540 ml/min/m2 povrchu těla
↑dodávka O2 – oxygenoterapie, transfúze, podání inotropik
↓dodávka O2 – hypovolémie, anémie, selhání ♡
↓ DO2 pod 300 ml/min/m2 → rozvoj tkáňové hypoxie → šok

Výpočet pro obsah O2 v arteriální krvi (CaO2)
závisí na koncentraci Hgb, saturaci Hgb (= vázaný O2)
a na parciálním tlaku O2 (= volný O2) v arteriální krvi. 
CaO2 = (Hgb x SaO2 x 1,34) + (PaO2 x 0,003) = 18,1 ml/100 ml krve

Faktory zajišťující adekvátnost DO2:
⦁ alveolární ventilace
⦁ kapacita plicního parenchymu
⦁ funkce alveolokapilární membrány
⦁ transportní kapacita krve pro přenos kyslíku
(tzn. koncentrace hemoglobinu a jeho schopnost vázat kyslík)
⦁ funkce KVS (kompenzační ↑srdečního výdeje, tkáňová perfúze)
⦁ vychytávání kyslíku tkáněmi

Fickův princip
vychází ze zákona o zachování hmoty:

množství kyslíku, množství kyslíku, množství kyslíku,
které přiteče + které se ve tkáních = které zůstane
žílami do plic spotřebuje v tepenné krvi

QO2Art – QO2Ven = QO2Air

Kyslík jako základ života

Význam kyslíku:
⦁ zdroj energie pro aerobní metabolismus (tvorba ATP)
⦁ zastavení růstu anaerobních mikroorganismů
⦁ stimulace chemických reakcí → spalování toxinů v játrech
⦁ udržování acidobazické rovnováhy
⦁ zlepšení schopnosti leukocytů ničit bakterie
⦁ zesílení účinku některých ATB

Parametry rozhodující o dostatečném zásobení tkání kyslíkem:
⦁ funkce dýchacích svalů
⦁ průchodnost dýchacích cest
⦁ funkce plic
⦁ ventilace
⦁ distribuce
⦁ difúze
⦁ perfúze
⦁ funkce kardiovaskulárního systému
⦁ srdeční výdej
⦁ průchodnost cév
⦁ tkáňová perfúze – mikrovaskulatura (konstrikce/dilatace)
⦁ složení krve
⦁ množství erytrocytů
⦁ koncentrace a typ hemoglobinu

Nedostatek kyslíku v těle

Patologické situace spojené s ↓O2:
⦁ hypoxie/anoxie (↓O2 ve tkáních) → dušnost, závratě, cyanóza, křeče → rozvoj šoku
⦁ hypoxémie (↓O2 v krvi)
⦁ hyperkapnie (↑CO2 v krvi)
⦁ asfyxie (↓O2 a ↑CO2 – při dušení)
⦁ hypoventilace (↓dechový objem, ev. i ↓D) – při otravě barbituráty či opiáty
⦁ hyperventilace (↑dechový objem, ev. i ↑D) – mozkomíšní poranění, diabetické kóma, uremická acidóza
⦁ obstrukce DC
⦁ cizí těleso
⦁ laryngospasmus (křeč svalů ovládajících hlasivky) → stridor, dušení, apnoe
⦁ bronchospasmus (křeč hladké svaloviny průdušek) – při astmatu, alergii

Hodnoty krevních plynů:

pO2
normoxémie 10-13,3 kPa
nedostatečná hypoxémie ↓8 kPa
kritická hypoxémie ↓6 kPa

pCO2
normokapnie 4,4-5,5 kPa
zvýšená hyperkapnie ↑8 kPa
kritická hyperkapnie ↑12 k
parciální tlak = tlak, který by plyn měl, pokud by byl ve směsi sám

Hypoxie
⦁ hypoxémická – do krve je přiváděno ↓O2
⦁ anemická – v krvi je ↓volného Hgb
⦁ stagnační – při zpomalení krevní cirkulace (šok, IM)
⦁ histotoxická – vázne využití O2 mitochondriemi (otrava kyanidem, kobaltem)
⦁ hypermetabolická – ↑ nároky organismu na dodávku O2 (sepse, maligní hypertermie)

KO při hypoxii: ↑ srdečního výdeje, ↑P, palpitace
hyperventilace
bledost sliznic a kůže (při anémii, ischemii)
cyanóza (při hyperkapnii)
↓ TT
únava, závratě, pomalé reakce, poruchy vědomí

Vlastní příčinou poškození buněk hypoxií je především nedostatek ATP.
Postižená buňka neudrží iontové gradienty mezi ITC a ECT → zánik buněk.

Saturace O2:
normální hodnota 93-98% (ev. 100%)
mírný pokles 87-92% – lze ovlivnit napolohováním, odsátím

Oxygenoterapie

je léčba pomocí kyslíku, kdy se dosahuje ↑koncentrace kyslíku ve vdechované směsi než je v atmosférickém vzduchu.

Cíl oxygenoterapie:
⦁ zajištění dostatečné dodávky kyslíku tkáňovým buňkám

Indikace oxygenoterapie:
⦁ Inhalační podání kyslíku – musí být funkční dýchací svaly a volné DC
⦁ šokové stavy (krvácení, sepse, AIM, alergické reakce…)
⦁ onemocnění dýchacích cest → hypoxémie
⦁ bronchopneumonie
⦁ plicní edém
⦁ plicní embolie
⦁ plicní emfyzém
⦁ CHOPN – zde možnost i dlouhodobé domácí oxygenoterapie
⦁ mimoplicní choroby
⦁ poškození CNS (nádor, úraz, CMP, encefalopatie)
⦁ selhání srdce
⦁ anémie
⦁ hypertermie, třesavky
⦁ polytraumata
⦁ bezprostředně pooperační stavy
⦁ asfyxie u novorozenců
⦁ otravy (CO, kyanid, svítiplyn, výfukové plyny) → nasycení Hgb jinými plyny
⦁ nedostatek O2 v prostoru (hory, doly, tunely, požáry)
⦁ Hyperbarická oxygenace
⦁ šokové stavy (popáleniny, sepse)
⦁ otravy (CO, kyanid, svítiplyn, výfukové plyny) → nasycení Hgb jinými plyny
⦁ kesonová nemoc potápěčů
⦁ anaerobní infekce (plynatá sněť, osteomyelitidy)
⦁ rozsáhlé dekubity
⦁ vzduchová embolie
⦁ encefalopatie, apalický syndrom
⦁ Do trachey (UPV)
⦁ ARDS – náhlá dechová nedostatečnost
⦁ mukoviscidóza
⦁ bronchiektázie
⦁ atelektázy
⦁ astmatické stavy
⦁ obstrukce DC (cizí těleso, bronchospasmy, laryngospasmy)
⦁ ochrnutí dýchacích svalů
⦁ úrazy hrudníku (komprese, zlomeniny)

Kontraindikace oxygenoterapie:
⦁ progresivní hyperkapnie při podání kyslíku
(může vzniknout při CHOPN, kdy pacient není schopen proti odporu spasmů vydechnout vzduch z plic → zadržení vzduchu v plicích → hyperkapnie;
pokud bychom dodávali kyslík, odpor v plicích by se ještě víc zvětšoval →
cor pulmonale → smrt)
⦁ centrální útlum, přetrvávající kurarizace → UPV
⦁ dlouhodobé podávání O2 ve vysokých dávkách

Toxické vlivy kyslíku

Hyperoxie je nadbytek kyslíku ve tkáních. Může být způsoben přetlakovou oxygenoterapií
nebo dýcháním čistého kyslíku po dobu několika dní.

Prevence hyperoxie:
⦁ omezit oxygenoterapii na nejmenší účinnou koncentraci a jen na dobu hypoxémie
⦁ kritická hodnota koncentrace O2, kdy nedochází ke komplikacím, je 40%,
⦁ dýchání vzduchu s ↑50% koncentrací O2 je možné jen po dobu několika dní,
pak se již objeví toxické účinky

Otrava kyslíkem
Dochází k ↑tvorbě volných kyslíkových radikálů (tj. nestabilita atomů při chybějícím elektronu) → poškození buněčných membrán, proteinů, enzymů, tuků, DNA
(tj. oxidační stres = nerovnováha mezi tvorbou volných kyslíkových radikálů
a schopností organismu rychle odbourávat a detoxikovat reaktivní meziprodukty).

Akutní otrava kyslíkem (Paul-Bertův efekt):
⦁ 1-2 minutové záchvaty křečí (začínají na mimickém svalstvu), postupně se šíří
⦁ ↓P, apneusis – zástava dýchání v trvalém nádechu

Po odnětí O2 křeče ustanou a postižený se vzpamatuje bez zjevných následků.

Chronická otrava kyslíkem Lorrain-Smithův efekt):
Toxické účinky se neprojeví dříve než za 1-2 dny.
⦁ retrosternální dráždění a bolest, kašel, dušnost
⦁ ↓D, ↓DV, ↓VC, nárůst odporu v DC
⦁ překrvení plic, exsudace, edém
⦁ kolaps alveolů, vznik absorpčních atelektáz (kyslík s vstřebává rychleji než vzduch)
⦁ ↓srdečního výdeje → ↓prokrvení mozku → závratě, křeče, nekoordinovanost
⦁ útlum reflexů
⦁ omezení krvetvorby, vznik anémie
⦁ poškození sítnice (retrolentální mikroplazie) → oslepnutí (u dětí v inkubátoru)

Léčba: přerušení oxyterapie, aplikace antioxidantů (vit.C,E)
Ordinace oxygenoterapie

Oxygenoterapii ordinuje lékař, který určí:
⦁ koncentraci FiO2
⦁ průtok O2
⦁ způsob podání O2
⦁ kontrolu účinnosti léčby (Astrup)

V naléhavých případech může oxygenoterapii zahájit i sestra.

Doporučené koncentrace kyslíku:
100 % KPR, tonutí, edém plic, intoxikace
50 % akutní respirační insuficience
20-40 % chronická respirační insuficience

Zdroje kyslíku:

⦁ Ocelové lahve 5-20 l (150 atm = 15 kPa),
⦁ redukční ventil, vysokotlaký a nízkotlaký manometr s průtokoměrem
⦁ zajistit proti pádu, skladovat na větraném místě
⦁ z hygienicko-estettických důvodů povléct plátěným obalem
⦁ Výpočet: 10 l x150 atm : 6 l/min = 250 min = 4 h
⦁ Přenosný kyslíkový přístroj
⦁ koncentrátor kyslíku pro DDOT
⦁ Centrální rozvod kyslíku
⦁ panel s uzavíracím ventilem, rychlospojka s průtokoměrem, nádobka s H2O
⦁ mít v pohotovosti náhradní zdroj – kyslíkovou láhev

Obecné zásady podávání kyslíku

⦁ nepodávat kyslík přerušovaně
(O2 nasytí tkáně za 40 min, proto kratší podávání nemá smysl)
⦁ kyslík musí být zvlhčený → prevence vysychání sliznic a krvácení
⦁ vhodná poloha nemocného (Fowlerova, půlměsíc, na boku)
⦁ zajistit adekvátní toaletu DC
⦁ monitorace pacienta a funkčnosti systému
⦁ nebezpečí výbuchu:
⦁ při pádu láhve, prudkém úderu na láhev
⦁ při přehřátí lahve (blízkost topného tělesa, přímé sluneční paprsky)
⦁ při tvorbě peroxidů (olej na ventilu, mastné ruce)
⦁ nebezpečí požáru:
⦁ při otevřeném ohni – kouření
⦁ při elektrickém jiskření – defibrilační výboj
⦁ při nahromadění ↑ množství O2 v místnosti
(mohou začít hořet i nehořlavé předměty)
⦁ znát umístění a používání hasicích přístrojů
Způsoby aplikace kyslíku

Aplikace do nosu

Kyslíkové brýle
4-6 l/min (30-40 %) → při ↑průtoku dráždí sliznici hltanu a vzduch je polykán
Výhody: možnost komunikace, kyslík je nosem přirozeně zvlhčován
Nevýhody: velké ztráty kyslíku, možnost ucpání sekretem

Poulsenův katétr
4-6 l/min (30-40 %)
katétr s měkkou manžetou k utěsnění nosní dírky
Výhody: možnost komunikace

Nosohltanový katétr
4-6 l/min (40-50%)
zavádí se k čípku měkkého patra (vzdálenost od špičky nosu k ušnímu boltci)
Výhody: možnost komunikace
Nevýhody: riziko vzniku dekubitu na sliznici, vysoušení sliznic

Aplikace přes obličej

Kyslíková maska
7-8 l/min (60-70 %) – při ↓průtoku stoupá koncentrace CO2 a prohlubuje se hypoxie
KI: bezvědomí, zvracení, neklidní pacienti
Výhody: možnost dosažení ↑c O2
Nevýhody: ztížení komunikace, ↑odpor DC, ↑mrtvý prostor, hromadění CO2,
nepříjemný pocit tísně

Kyslíková maska s rezervoárem
5-10 l/min (50-100 %)
I: kritické stavy (AIM, plicní edém), kdy potřebujeme zajistit dodávku až 100%

Kyslíková maska s mikronebulizátorem
10-12 l/min (40%)
pro aplikaci kyslíku spolu s bronchodilatanciem

Venti maska
4-8 l/min
kyslíková maska s Venturiho tryskou, umožňuje přesné dávkování O2,
jde o vysokoprůtokový systém
I: dekanylace

Aplikace do trachey

Tracheostomická maska
průhledná maska ve tvaru mušle vybavená otočným kloubem (otáčení o 360°)

Umělý nos
udržuje přirozenou vlhkost vdechovaného vzduchu, možnost přívodu O2

Aplikace přes hlavu

Kyslíkový ministan (kyslíková krabice)
8-10 l/min (40%)
krabice z plexiskla, kyslík se nevlhčuje (v krabici se hromadí dostatek par)

Aplikace přes celé tělo

Kyslíkový stan
konstrukce s fólií, která se klade přes celé lůžko
Výhoda: možnost pohybu
Nevýhoda: ekonomické aspekty, ztížená ošetřovatelská péče

Inkubátor
speciální lůžko pro nezralé novorozence,
řízena teplota i vlhkost vzduchu, oči nutné chránit

Dlouhodobá domácí oxygenoterapie (DDOT)

I: CHOPN, CHRI (pO2 ↓7 kPa, D ↓ 12/min)

Inhalace: 0,5-1 l/min
kyslíkovými brýlemi
minimálně 16 h/d, nepřerušovat na déle než 2 h

Zdroj: koncentrátor kyslíku
kapalný kyslík
tlaková kyslíková láhev

Hyperbarická oxygenace (HBO)

Pacient je vystavován působení ↑c O2 (až 100%)v podmínkách vysokého tlaku.
Kyslík se tak vpraví do organismu rychleji, tkáně využívají kyslík rozpuštěný v plazmě
(nevázaný na Hgb) → ↑ dodávka kyslíku tkáním.

Účinky hyperbaroxie:
⦁ úprava tkáňové hypoxie → zlepšení hojení ran
⦁ zlepšení perfúze → ↓otoků, zlepšení žilního návratu
⦁ podpora novotvorby vlásečnic
⦁ zlepšení funkčních schopností cévní stěny
⦁ úprava metabolických poměrů v periferních tkáních, podkoží a kůži
⦁ podpora epitelizace a tvorby granulací

Indikace léčby:
⦁ šokové stavy (popáleniny, sepse)
⦁ otravy (CO, kyanid, svítiplyn, výfukové plyny) → 40 min
⦁ kesonová nemoc potápěčů → 60 min (300 kPa)
⦁ anaerobní infekce (plynatá sněť, osteomyelitidy) → 120 min 3x denně
⦁ rozsáhlé dekubity → 60 min 2x denně
⦁ vzduchová embolie
⦁ encefalopatie, apalický syndrom → 60 min 3x denně

Kontraindikace léčby:
⦁ Absolutní
⦁ PNO
⦁ dlouhodobá léčba cytostatiky
⦁ Relativní
⦁ infekce DC
⦁ hyperfunkce štítné žlázy
⦁ febrilie
⦁ maligní onemocnění
⦁ těhotenství
⦁ klaustrofobie
⦁ epilepsie
⦁ stavy po operacích vnitřního ucha → riziko barotraumat

Druhy hyperbarických komor:
⦁ jednomístné: tlakované přímo kyslíkem, který pacient dýchá (↑nebezpečí požáru)
⦁ vícemístné: tlakované vzduchem, pacient dýchá kyslík pomocí speciálního zařízení
⦁ komora válcovitého tvaru pro 2-16 sedících pacientů
⦁ místnost s vybavením lůžek pro intenzivní péči

Průběh hyperbaroxie:
1.fáze – komprese – postupné ↑tlaku (tlakové změny ve středouší) a ↑teploty (10min)
2.fáze – izokomprese – léčebný přetlak 200 kPa (u potápěčů 300 kPa)
3.fáze – dekomprese – postupné ↓tlaku a ↓teploty v případě využití vzduchu;
rychlá dekomprese (15-30 s) lze v případě využití čistého O2

Podávání léků do DC

Nebulizace je tvorba mlžiny (aerosolu).

Inhalace je vdechování mlžiny (aerosolu) za účelem léčebného ovlivnění organismu.

⦁ přirozená – v lese po dešti, u moře
⦁ umělá – léčivo (roztok, suspenze, olej, prášek) se rozptýlí pomocí stlačeného vzduchu nebo ultrazvuku do drobných kapiček:
⦁ spray – částice 10-50 μm → léčba HCD
⦁ aerosol – částice 0,1-10 μm → léčba DCD a plic
⦁ pára – částice do 1 μm → v DC nesedimentují (vydechnou se zpět), pára není vhodná pro léčbu

Vyjímku tvoří vodní pára – není to pára v pravém smyslu.
je to směs vzduchu, páry a vodního aerosolu.

Účinek inhalace:
⦁ zvlhčení sliznice → zlepšení samočisticí schopnosti DC
⦁ aplikace léčiv do dýchacích cest
⦁ dezinfekce sliznice
⦁ uvolnění svalstva průdušek
⦁ uvolnění hlenu z DC
⦁ prevence onemocnění DC (např. u pracujících v prašném prostředí)

Účinek závisí také na teplotě inhalace:
⦁ chladná (25-36 °C) → ↓prokrvení sliznic → ↓otok (při laryngitidě)
⦁ indiferentní (36-37 °C) → uklidňující účinek
⦁ teplá (38-40 °C) → ↑prokrvení sliznic HCD

Obecné pokyny k inhalaci:
⦁ nosní inhalace: nádech nosem, výdech ústy;
ústní inhalace: nádech ústy, výdech nosem
⦁ každý 4.-5. vdech má být hlubší
⦁ pacient má být klidný (normoventilace), 2-3 h po jídle
⦁ sledovat možné projevy přecitlivělosti na léky
⦁ povzbuzovat k vykašlávání hlenů
⦁ po inhalaci nepít a nejíst studené ani horké
⦁ po inhalaci nemluvit hlasitě

Inhalační léčiva:
Vincentka
sekretolytika (↑sekreci řídkého hlenu): Mistabron, Broncholysin
mukolytika (↓viskozitu hlenu): Mucosolvan, Ambrobene
bronchodilatantia: Atrovent, Spiropent, Ventolin, Berotec
vazokonstriktia: Sanorin, POR 8
kortikoid (antiglogistikum-antiedematikum): Hydrokortison

Sliznice DC vstřebává rozptýlené částice velmi snadno, účinek se dostaví po 2-3 min.

Typy inhalačních systémů:

Tlakový dávkovací inhalátor (MDI)
⦁ vyžaduje spolupráci pacienta – nácvik vdechu
(výdech před aplikací, nádech při aplikaci, zadržení dechu)
⦁ po aplikaci steroidů vypláchnout ústa (prevence orální kandidózy)
Př. Berotec

Práškový inhalátor (DPI)
⦁ vyžaduje velké inspirační úsilí, vysokou nádechovou rychlost
⦁ KI: astmatický záchvat, nepoužívá se u dětí

Dechem aktivovaný autoinhalátor (BAI)
⦁ je aktivován dechem (dávka léku se při vdechu automaticky uvolní)
⦁ vhodný pro seniory

Nebulizátor = přístroj vytvářející aerosol (mlžinu)

⦁ ultrazvukový:
⦁ vysokofrekvenční vlnění je přenášeno na léčivo → uvolnění jemných částeček
⦁ tichý chod, snadná obsluha
⦁ vhodný pro domácí léčbu či cestování (přenosný UZ inhalátor)

⦁ tryskový (kompresorový):
⦁ proudění stlačeného vzduchu nebo kyslíku vytváří aerosol
⦁ je 3–4 krát účinnější než UZ inhalátor
Př. Fisher 810

Aplikace léků do DC během UPV:

Ventilátory jsou vybaveny buď ultrazvukovými nebulizátory
nebo mají vývod stlačeného plynu pro tryskový nebulizátor (TN):

⦁ konvenční TN
– konstantní výkon s nepřetržitou produkcí aerosolu (↑ztráty léčiva)
⦁ dechem asistovaný TN
– konstantní produkce aerosolu, která se zvyšuje při nádechu
⦁ s dechem synchronizovaný TN
– produkce aerosolu pouze při nádechu
⦁ AAD –TN
– produkce aerosolu pouze během první poloviny nádechu

Zásady:
⦁ nebulizovaná směs se musí ohřívat
⦁ jako zvlhčovací tekutina se používá sterilní destilovaná voda
⦁ je třeba dbát na včasné vyprazdňování kondenzačních nádobek
(výměna nesmí narušit ventilační parametry a tekutina nesmí zatéct do plic → možný zdroj infekce)
⦁ do okruhu ventilátoru je možné zařadit také adaptér pro dávkovač léků MDI:
(nádobku s lékem před použitím dobře protřepeme a umístíme dnem vzhůru, aplikujeme současně se zahájením nádechu)
Výhoda: nižší riziko vzniku infekcí dýchacího systému
Nevýhoda: menší dostupnost farmak v této aplikační formě

Zvlhčování a ohřívání vdechované směsi

Fyziologicky je vzduch procházející nosní dutinou ohříván (32°C) a zvlhčován (95%).
U bifurkace trachey je vdechovaný vzduch již zahřátý na teplotu tělesného jádra (37°C)
a zcela vysycen vodními parami (44 mg vody/l vzduchu).

Při zajištění DC se obchází fyziologické ohřívání a zvhlčování dýchací směsi
a je nutné vdechovanou směs zahřívat a zvlhčovat.

Mimimální požadavky týkající se vdechované směsi:
teplota 30 °C
vlhkost 30 mg vody/l

Následky podávání suchého plynu:
⦁ vysušení sliznic → zničení řasinkového epitelu → stagnace sekretů → infekce DC
⦁ ↑ viskozity sputa → obstrukce DC
⦁ podráždění průdušek → bronchospasmy
⦁ poškození alveolů → ztráta surfaktantu → atelektázy

Zvlhčovače = přístroje, které sytí vdechovanou směs vodními parami.
Součástí zvlhčovačů jsou i ohřívače, které ohřívají vdechovanou směs na zvolenou teplotu
(některé moderní typy jsou řízeny mikroprocesorem→ regulací ohřevu podle údajů teplotního čidla u dýchacích cest nemocného).

⦁ Aktivní zvlhčování:
⦁ vdechovaná směs proudí přes vyhřívaný komorový systém naplněný sterilní vodou
⦁ teplota má být nastavena na ↑55°C (pasteurizační efekt – ↓množení bakterií),
chladné plyny z ventilátoru a cesta hadicemi vdechovanou směs bezpečně ochladí
⦁ maximální vlhkost je za dané teploty zaručena
Nevýhoda: tvorba kondenzátu v okruhu → množení mikrobů → riziko infekce DC

⦁ Pasivní zvlhčování:
⦁ mezi DC nemocného a okruh je zařazen výměník vlhkosti a tepla (HME filtr),
který při výdechu zadržuje teplo a vlhko
Nevýhody: ↓účinnost zvlhčení vzduchu
↑odpor kladený proudícímu plynu – ztížené spontánní dýchání
↑mrtvého prostoru o 30 – 95 ml.

Jako kondenzační zvlhčovač – pasivní výměník vlhkosti a tepla – patří i umělý nos. Má zároveň i účinek antibakteriální.

Medicinální plyny

Medicinální kyslík O2
CH: vyrábí frakční destilací zkapalněného vzduchu, je vysoce reaktivní
při styku s organickými látkami (olej, maziva), podporuje hoření
O: bílá horní zaoblená část lahve
I: podpora dýchání, chronická dechová nedostatečnost, hyperbaroxie

Medicinální vzduch
CH: vyrábí se smícháním medicinálního kyslíku a dusíku,
není kontaminován nečistotami jako přírodní atmosférický vzduch.
O: černý pruh
I: k inhalaci čistého vzduchu,
k úpravě vlhkosti při použití mlhových rozprašovačů, UPV

Oxid dusný N2O (rajský plyn)
CH: netoxický, bezbarvý, nehořlavý, nasládlé vůně a chuti
O: modrá horní zaoblená část lahve
I: kombinovaná anestézie a analgézie
(koncentrace 35-70%, u gravidních 50%, rychle působí a rychle se odbourává)
Aplikace plynu vyžaduje:
⦁ mísič N2O a O2 se zpětným ventilem a alarmem pro případ poruchy
⦁ monitoraci FiO2 ve vdechnutém vzduchu v případě UPV

Oxid dusnatý
I: ARDS – šoková plíce (používá se pouze jako směs s dusíkem,
kdy se přidává do inspirační části pacientského okruhu)

Kapalný dusík
CH: bez barvy a zápachu, vyrábí se destilací zkapalněného vzduchu
I: kryochirurgie (kožní lékařství),
skladování biologických materiálů v kryobankách,
lokální anestézie,
kryoterapie – celotělová chladová léčba (2-3 min pobyt v kryokomoře a následná
pohybová aktivita → ↑obranyschopnosti, ↑regeneračních procesů, ↓bolesti)

Oxid uhličitý CO2
CH: bezbarvý, nejedovatý, nehořlavý,
snadno rozpustný v krvi (rozpustnost je důležitá, aby nedošlo k embolii)
O: šedá horní zaoblená část lahve
I: při laporoskopiích k insuflaci (k oddálení orgánů v dutině břišní),
jako složka směsi s kyslíkem/vzduchem k podpoře hlubokého dýchání,
balneoterapie a fyzioterapie (uhličité koupele, zábaly → vazodilatace),
karboxyterapie (plynové injekce) – místní působení CO2 v kůži, podkoží a svalech → ↑ prokrvení dané oblasti → zlepšení výživy tkání → urychlení hojení

Jediný medicinální plyn, který nepatří mezi léčivé přípravky,
ale byl zařazen mezi zdravotnické prostředky – nepodléhá tedy registraci

Kapalné helium
CH: bezbarvý a chemicky netečný plyn – netvoří naprosto žádné sloučeniny
O: horní zaoblená část lahve
I: jako složka dýchacích směsí usnadňuje dýchání,
ochlazování magnetu v přístrojích MNR
Obsah vzduchu s heliem → jiná rychlost vedení vzduchu v hlasivkách → ↑hlasu

Xenon
I: inhalační anestézie a analgézie

Hexaflurid síry SF6
I: oční chirurgie

Diagnostické plyny (CO+He)
I: spirometrie

Laboratorní plyny (CO2+O2)
I: analýza krevních plynů

Sterilizační plyny – etylenoxid
I: sterilizace pomůcek k opakovanému použití

Rychlospojky u centrálního rozvodu plynů se liší
⦁ tvarem (pro zamezení uživatelské záměny)
⦁ barvou:
⦁ bílá → O2 
⦁ šedá  → CO2
⦁ modrá → N2O
⦁ bílá s černou → vzduch
⦁ žlutá → vakuum (odsávání)