Obecná farmakologie

Pharmakon  =  jed, látka přírodního nebo syntetického původu působící na živý organismus.

                           Některé jedy jsou v adekvátním množství používány jako léčiva.

   Za určitých okolností však mohou všechna léčiva působit toxicky.

Farmakologie je nauka o působení chemických látek na živý organismus.

  • Obecná – shrnuje poznatky farmakokinetiky a farmakodynamiky
  • Klinická – zkoumá působení jednotlivých farmak na člověka

Čím víc léků do člověka vpravíme,

tím menší představu máme o tom,
jak to všechno dohromady bude vzájemně působit.

Farmakokinetika – pohyb léčiva v těle

Farmakokinetika zkoumá, co se děje s léčivem po jeho vpravení do organismu.

  1. Absorpce (vstřebávání)

závisí:  – na stavu organismu (CB v krvi, pH, trávicí enzymy…)

 – na fyzikálně-chemické povaze látky

Př.  léková forma, způsob podání

  1. celkový (systémový) účinek
  • podání enterální cestou
  • vstřebávání závisí na stavu GIT (funkce jater, motilita střev…)
  • os – účinek za 30 min,

           nevýhody: – efekt prvního průchodu játry (metabolizace léku)

                                                                – závislost na jídle, zapít, rozkousat…

                        Př.  železo a tein (čaj) = nevstřebatelný komplex

KI: bezvědomí, neschopnost polykat, zvracení, ↑návrat z NGS

  • ling. – účinek do 3 min (vstřebání již v DÚ, obchází portální oběh)

Př. nitráty tbl., spray – po nástupu účinku zbytek léku vyplivnout

  • bukálně – lízátka např. s fentanylem
  • rectum – účinek do 15 min (50% krve míjí portální cirkulaci)
  • podání parenterální cestou
  • o. i. kard. → účinek okamžitý (odpadá fáze absorpce), přesná dávka
  • v. → účinek do 3 min (bolus+spláchnutí → urychlení o 40%)
  • m. → účinek do 15 min (KI: šok = ischémie svalu)
  • a. (Př. heparin)
  • c. (Př. opiáty – pomalejší vstřebávání, účinkují delší dobu)
  • epidurálně (Př. Sufentanil)
  • nasálně (Př. Instanil = fentanyl na průlomovou bolest)
  • dermálně (Př. náplasti – hormonální, analgetické)
  1. místní účinek
  • na kůži a sliznice (Př. krémy, oplachové roztoky, oční kapky)
  1. Distribuce (rozdělení v organismu)

závisí na:

složení těla (senior má ↓vody a ↑tuku v těle v organismu než novorozenec)

  • hydrofilní látky: digoxin, aminoglykosidy → u seniora ↓Vd
  • lipofilní látky: benzodiazepiny, beta-blokátory → u seniora ↑Vd

perfúzi (stavu prokrvení)

difúzi (propustnosti membrán)

  • hematoencefalická bariéra
  • placenta

– vazbě léčiva na transportní bílkoviny (albumin) → při ↓bílkovin
            se látka nemá na co navázat a zvyšuje se volná frakce léčiva

            → POZOR na bolusové podání léku při ↓CB                

Distribuční rovnováha

=  stav, kdy je podíl léčiva v plazmě a tkáních v rovnováze.

  1. Biotransformace (metabolismus, rozklad)

– představuje přeměnu léčiva na metabolit (většinou v játrech, ledvinách)

– probíhá ve dvou fázích:

  1. nesyntetická fáze

oxidace, hydrolýza, redukce (změny v molekule léčiva)

            → účinnost látky se přitom

  • sníží (inhibice, biodegradace)
  • zvýší (stimulace, bioaktivace)

                        Př. enalapril → aktivace na enalaprilát

                              kodein → aktivace na morfin

  • zůstane nezměněna

Př. diazepam → nordiazepam

                                               – v této fázi mohou vznikat i toxické metabolity

  1. syntetická fáze

konjugace (spojení léčiva s jinou chemickou látkou)

            → látky se stávají rozpustné ve vodě

  1. Exkrece (vylučování)

– léky se vylučují ledvinami, játry (žlučí), plícemi, střevem,
               kůží (potem), slzami, mateřským mlékem…

– při nepoměru mezi přívodem léku a jeho vylučováním

  dochází ke kumulaci (hromadění) léčiva v organismu

 

Farmakokinetické parametry

 jsou veličiny, které umožňují matematicky popsat jednotlivé kinetické děje.

  1. Primární:
    • Plazmatická koncentrace

= koncentrace léčiva v plazmě

                                               Př. digoxin, valproát, GTM…

  • Distribuční objem (Vd)
              = poměr mezi množstvím léčiva v těle a v plazmě

výpočet:    Vd = podané množství léku : koncentrace léku v plazmě
využití:      – odhad léku v těle (při předávkování)

       – výpočet nárazové (bolusové, sytící) dávky

  • Clearens

= objem plazmy, která se od dané látky vyčistí za jednotku času

význam:  – ke zjištění schopnosti vyloučit léčivo eliminačními orgány    

                  (ledvinami, plícemi, játry, střevy, kůží – potem)

využití:    – odhad udržovací dávky

  1. Sekundární:
    • Biologický poločas = poločas eliminace (t1/2)
                = doba, za kterou klesne koncentrace léku v plazmě na 50%
                                 Př.   za první poločas klesne hladina na 50%

                                                           za druhý t1/2 ……………………………  na 75%

                                                           za třetí t1/2 ……………………………  na 87,5%

                                                           za třetí t1/2 ………………………..    na 93,75%

  • Biologická dostupnost
              =  frakce z celkové dávky podaného léčiva, která v nezměněné formě   

    dosáhne systémové cirkulace a následně místa svého účinku

význam:  – ke zjištění, kolik z podané látky se opravdu využije

             Př.      i.v. – 100%

                        per os: 78%

             → proto při převádění léčiv z i.v. na p.o. zvýšit dávku!

Farmakodynamika – mechanismus účinku

Farmakodynamika zkoumá účinek léčiva na organismus,

tzn. odpověď organismu na aplikaci jistého množství chemické látky.

Faktory ovlivňující účinek léku:

  • výše dávky
  • léková forma a způsob aplikace
  • věk, hmotnost, pohlaví
  • současný stav organismu
  • genetické faktory
  • těhotenství a hormonální vlivy

Reakce organismu na lék:

Přiměřená reakce: – dle očekávání se běžná dávka projeví typickými ŽÚ i NŽÚ

      – účinek závisí přímo úměrně na velikosti dávky

            Snížená reakce (tolerance léku): – je nutné zvyšovat dávky k dosažení stejného efektu

                                                                 – rozvíjí se návyk (závislost psychická x tělesná)

            Zvýšená reakce:

  • idiosynkrasie = intolerance léku, toxické projevy při běžné dávce
  • alergická reakce = přecitlivělost i na minimální dávku

Dávky léčiv:

  • podprahová dávka = dávka, která ještě nevyvolává pozorovatelný účinek
  • maximální jednotlivá dávka = dávka určená pro jedno podání
  • maximální denní dávka = dávka na 24 h
  • terapeutická dávka = dávka doporučená pro účinnou terapii
  • toxická dávka = dávka, po níž se objeví první toxické příznaky
  • smrtelná dávka = dávka, která již vede k zániku organismu – k vyjádření toxicity

LD50 = střední letální dávka (pravděpodobnost úmrtí 50%)

  • nárazová dávka = bolus, podává se k dosažení maximálního účinku
  • nasycovací dávka = dávka k dosažení viditelného účinku léčiva
                                   (zpravidla je rozdělena do více dílčích dávek)
  • udržovací dávka – po nasycení léčivem se udržuje hladina na stálé výši

      Terapeutický index (TI) informuje o relativní bezpečnosti léčiva.

Je dán poměrem mezi dávkou smrtelnou (LD) a efektivní (ED).

            TI = LD / ED

Čím je TI vyšší, tím je větší relativní bezpečnost léčiva.

                             Př.       penicilin = ↑TI

                                         digoxin, warfarin = ↓TI

Terapeutická šíře
  je dána rozdílem mezi LD50 a ED50 → určuje, o kolik se může zvednout dávka

Účinky léčiv

Mechanismy účinku:

Receptorový mechanismus – látka působí prostřednictvím receptorů

                                                Př.       – lokální anestetika: blokují sodíkové kanály

                                                            – myorelaxancia: ovlivňují specifické enzymy

– antibiotika: vmezeří se do buněčných struktur

Non-receptorový mechanismus – látka působí svými fyzikálně-chemickými

          vlastnostmi

Př.       – diuretika, laxativa:  působí osmoticky

– antacida:  ovlivňují pH

                                                – adsorbencia: na svůj ↑povrch vážou jiné látky

   Účinky na organismus:

  • žádoucí (terapeutický) účinek – hlavní důvod, proč se dané léčivo podává

 (zařazení do lékové skupiny)

  • nežádoucí účinky – nezamýšlená a škodlivá odezva na podání léku
  • mírné – není nutné přerušení léčby, podání antidota ani hospitalizace
  • středně závažné – vyžadují změnu dávkování nebo změnu terapie
  • závažné – nutná hospitalizace a léčba NŽÚ, vysazení léku z terapie

Mezi závažné NŽÚ patří i teratogenita, mutagenita

a kancerogenita.

  • vedlejší účinky – mírné nežádoucí účinky, se kterými se předem počítá
  • neočekávaný účinek – alergická odpověď organismu
  • toxický účinek – při předávkování, poruchách metabolismu
  • letální účinek – vede přímo či nepřímo k úmrtí pacienta

.  chloramfenikol → aplastická anémie

.  kortikosteroidy → krvácení do GIT

Léčiva v organismu způsobují:

Povzbuzení funkce

  • stimulace = povzbuzení funkce orgánu v rámci fyziologických mezí
  • excitace = silné povzbuzení až podráždění
  • analeptický účinek = stimulace životních funkcí (CNS, krevní oběh, dýchání)

Útlum funkce

  • inhibice – dočasné snížení funkce v rámci fyziologického rozpětí
  • paralytický účinek – úplné vyřazení funkce

     Nástup účinku léčiv:

  • okamžitě: oseálně  –  i. kardiálně  – i.arteriálně
  • do 3 min: venózně – s.lingválně – i.nasálně – i.tracheálně
  • do 15 min: muskulárně – per rectum – na kůži
  • za 30 min: per os

Léčivé látky

  Léčiva LČ (farmaka) =  jakákoliv látka (směs látek), určená k příznivému ovlivňování

                                         zdraví lidí nebo zvířat. Využívá se za účelem léčby,
                                         určení diagnózy nebo předcházení vzniku nemoci.       

     Léčivý přípravek LP (farmakopreparata) = léčivo zpracované do takové formy,
                                   aby mohla být distribuováno k pacientovi.

   HVLP = hromadně vyráběné léčivé přípravky (průmyslové zpracování), speciality

Př.       Pamycon pulv. – na přípravu roztoku

Př.       krevní derivát Haemocompletan

   IPLP = individuálně připravované léčivé přípravky, magistrality

                                               Př.       Polysan

Př.       transfúzní přípravek – EBR

     Léky (medicamenta) – léčivo upravené do definitivní podoby (lékové formy),
                                          v jaké se používá a podává pacientovi.

                                               Př.       Pamycon – již naředěný roztok

     Názvy léčiv:

  • generický název – identifikovatelnost léku kdekoliv ve světě
  • lékopisný název – latinský název
  • chemický název – struktura léku
  • obchodní název – firemní název, který si zvolil sám výrobce (u HVLP)

     Obsah příbalového letáku

  • název, chemické složení a síla léku
  • indikace – stavy, kdy je vhodné léčivo podat
  • kontraindikace
  • absolutní – stavy, kdy se léčivo nesmí podat
  • relativní – stavy, kdy lze léčivo podat jen se zvýšenou opatrností
  • interakce – vzájemné ovlivnění mezi léčivy, mezi léčivem a potravinou, zářením…
  • antagonismus – zeslabení až vymizení účinku
  • synergismus – zesílení účinku
  • možné vedlejší účinky
  • návod na použití – např. doba, kdy má být lék užíván
  • uskladnění léků
  • přesný název a adresa výrobce

     Síla léku:

  • forte = větší obsah účinné látky
  • biforte, duplex = dvojnásobný obsah účinné dávky
  • mite = menší množství účinné látky,
  • retard = delší účinek (pomalejší vstřebávání nebo přeměna v org.)

Lékové formy

Pevné:

tablety – tabulettae (tbl.)

šumivé tablety – tabulettae effervescens (eff.)

dražé – tabulettae obductae/dragee (drg.)

tobolky – capsulae (cps.)

prášky – pulveres (pulv.)

zrnka – granula (gran.)

Polotuhé:

masti – unguenta (ung.)

pasty – pastae (pst.)

krémy – cremae (crm.)

gely, želé – linimenta (lin.)

čípky – suppositoria (supp.)

poševní globule – globuli vaginales (gl.vag.)

mýdla – sapones

náplasti – emplastra (empl.)

Tekuté:

roztoky – solutiones (sol.)

směsi – mixturae (mixt.)

tinktury – tincturae (tct.)

suspenze – suspensiones (susp.)

výtažky – extracta (extr.)

čaje – species (spec.)

oleje – oleum (ol.)

sirupy (sir.)

spreje – spray

Lékové formy 1. generace

– představují většinu současných léků na farmaceutickém trhu
            – léková forma uvolní veškeré v ní obsažené léčivo velmi rychle

   Př.    tablety Acylpyrin, KCl

            kapky Stoptussin

Lékové formy 2. generace

– s řízeným prodlouženým (retardovaným) uvolňováním

výhody:  – uvolnění iniciální (nárazové) dávky okamžitě po podání

                  – pomalé uvolňování léčiva konstantní rychlostí → udržení
                                stabilní plazmatické koncentrace po určitou dobu

   Př.    kapsle Nitro-Mack

                                   TTS (transdermální terapeutické systémy) –  Fentanyl náplast

Lékové formy 3. generace

– s cílenou distribucí → úkolem léčiva je zanést molekulu účinné látky
               nejkratší cestou do cílové tkáně k receptorům

výhody:   – účinná látka nepřichází do kontaktu s tkáněmi,
                                 které by mohla toxicky ovlivnit

  Př.     liposomální cytostatika